Ideální načasování

Ideální načasování

Je pravý čas vrátit se na dvouměsíčně pozastavené vyjeté koleje a s větším či menším
hrkáním se zase rozjet. Zhruba tento měsíc nám, doufejme, budou ještě jisté nedochvilky
tolerovány. „To si piš, že přijdu včas.“ Ehm, hned od října…

Být ve správný čas na správném místě se hodí. A někdy se to přihodí, aniž tušíme a
plánujeme. Zrovna nedávno nám měnili vodoměr. Domlouvala jsem termín s paní přes
telefon a ta navrhla konkrétní datum. „Výborně, povídám, to má manžel narozeniny. Tak už
nemusím řešit dárek, dostane vodoměr, děkuji Vám.“ Dost ji to pobavilo. Ideální načasování.

A někdy zase naopak pečlivě plánujeme, ale hned tak se nedaří, ač jsme pro to udělali
maximum. Například když máte vícero dítek a každé směřuje na jiné místo. Často ve stejný
čas. Pojem „volnočasové aktivity“ sice zaznívá velice svobodně, ale právě tyto aktivity nám
s novým školním rokem dávají v programu nejvíce zabrat. Rodič musí být skvělý manažer,
stratég, organizátor a často i taxikář, aby docílil spokojenosti na tváři svého potomka.

Jsou však i věci, které se ani časem nemění. Jsou ideálně načasované a je jedno, jestli to bylo
letos nebo před osmdesáti lety. Jako třeba dětská potřeba dělat lumpárny. Sama někdy šílím
z vlastní nejmladší generace (plus mínus 9 let), ale u aktuálně nejstarší generace (plus mínus
90 let) se mi dostalo uklidnění. Taky dělali lumpárny, mám to z první (velmi vrásčité) ruky:

„No, to jsme chodili a zvonili na zvonky, a pak rychle utíkali pryč. Moc jsme se tomu nasmáli.
Když si dneska řeknu, že jsme zvonili na někoho staršího, kdo sotva chodí a jemu trvalo, než
se došoural k oknu nebo dveřím, tak chápu, že na nás pak nadávali. Ale to mi tehdy nedošlo.
A proč taky. Byly jsme děti. Děti mají právo dělat trochu těch lumpáren.“ Ukázka moudrého
stáří.

I my v dětství pár lumpáren zvládli. Třeba jsme prozkoumávali starý špejchar, který byl čas od
čas kontrolován, takže bylo potřeba dobrodružné návštěvy ideálně načasovat. Dařilo se, sice
se o tom mluvilo, ale nikdy nás nikdo nechytil. A na pravdu rodičům přišel čas až
v dospělosti. Vybavím si to vždycky, když mi nějaký kousek mých drahých vykulí oči. Dnešní
děti mají nevýhodu, že se jejich kousky díky technologiím mohou dostat hodně rychle
k velkému množství lidí. Máloco se utají. Má to výhody i nevýhody, jako všechno.

Často jsou vylomeniny soustředěné do prázdnin, ale září, to je ještě takový prázdninový
dojezd. Navíc je brzo na vyhrožování Ježíškem, takže pro děti zcela ideální čas. A tak si říkám
novo-školně-roční předsevzetí, že když při náročně naplánované trase mezi školou a kroužky
zjistím nějaký ten průšvih, vzpomenu si i na svoje vlastní. A dám si na čas s hodnocením, však
ono jim to taky dojde. Že je pomalu čas začít sekat latinu. Minimálně od října…

Přeji včasné najetí na příjemný stereotyp!

Text a foto: Tereza Cimburková

www.terezacimburkova.cz