Březen vykuků

Březen vykuků

Vykukují zajíčci. Vykukují kuřátka a koťátka. Vykukují sněženky. Sice pak občas ještě zapadají sněhem, ale tak to má být. Protože je březen.

Blíží se jaro a s tím máme spojenou hlavně zelenající se přírodu a spoustu nových mláďat. Říká se: Březen - za kamna vlezem, což k mláďátům dost sedí. K těm zvířecím i k těm lidským. Nezalézají však za topení všeho druhu za zahřátím, ale protože… No prostě tam něco chtějí. Něco schovat, něco vytvořit, něco prozkoumat. A až v poslední řadě se zahřát.

V dnešní době nemáme tolik možností setkat se s novorozeňátky. Co bylo dříve běžné, tedy pozorovat z vejce se klubající kuřátka nebo rychle čiperná jehňátka, to je dneska spíše výjimečným zážitkem. Rození se stejně jako u lidí přesunulo do institucí. A my se na čerstvá miminka jezdíme dívat na návštěvu. Ať už do zoo, na vesnický statek nebo do porodnice.

V březnu narozené děti jsou buď čilé jako rybky nebo tvrdohlavé jako berani. A když máte to štěstí, tak oboje najednou. Všude vlezou, někdy i do neskutečných skulinek, a pak odmítají vylézt. Prostě si tam potřebují zařídit své. Pak se často nemohou dostat ven, a to i v případě, že už se samy rozhodly, že chtějí. Rodiče tím udržují v neustálé pohotovosti, zvyšují jejich schopnost improvizace a řešení nezvyklých potíží.   

Rodiče jiných zviřátek by se asi ohradili. Jsou snad jiné děti jiné? Asi na tom něco bude, všechna mláďátka mají mnoho společného. A je jedno, jestli se narodili v čase čerstvého jara, nebo kdykoliv v průběhu celého roku. A v průběhu celého roku nás dokážou překvapovat. K jejich vrozené roztomilosti se brzy přidá vynalézavost. S tou pak zalézají a chystají se nás udržovat ve střehu. A dobře dělají, vykukové.

Díky mláďatům se prostě nenudíme. Ať už hlídáme štěně, aby nekousalo trepky, kotě, aby nezalévalo domácí květinu nebo dítě, aby nelezlo do vrchního šuplíku. Víme, že jednou vyrostou a je dost pravděpodobné, že sami budou mít mláďata, která je budou těšit stejnými fígly. Mějme proto trpělivost, když kupujeme další nové přezůvky, vyhazujeme další zažloutlou kytku nebo opět odlepujeme bonbóny z ponožek.  

Mějme trpělivost a radost, protože jaro dorazí rozhodně dřív, než mláďata dostanou rozum. Jaro je už totiž opravdu za dveřmi. První venkovní nanuky sice jídáme většinou až v dubnu, teplíčka si tedy ještě moc neužijeme, ale těšící se myšlenka už je rozhodně na místě. Tak dobře hlídejte, odněkud už brzy vykoukne!

 

Příjemné jarní vyhlížení přeje redakce!

Text a foto: Tereza Cimburková