Pomni, abys ne-zapomněl

Pomni, abys ne-zapomněl

Nelekejte se nadpisu, zapomeňte na lekci gramatiky. Tentokrát to bude o jiném vzpomínání.
A to nejen proto, že tento měsíc má na svém začátku Dušičky. Protože vzpomínka se může
objevit kdykoliv během roku. A nejen na lidi. I na věci, situace, životní období.

Člověk nikdy neví, kdy a co mu přivane vzpomínku. Že se to může stát kdykoliv, to je jasná
věc. Jasná věc, která může z člověka na pohled zvenčí udělat blázna. Třeba když se rozesměje
jen tak, při jízdě autobusem. To se hned všichni koukají, kam se dotyčný kouká. Aby taky
viděli něco veselého a mohli se přidat nebo pohoršit. Obojí je podobně zábavné. Ale mohou
být i zklamáni, protože dotyčný si možná jen na něco vzpomněl při pohledu z okna. A to,
čemu se smál, viděl „jen“ ve vzpomínkách.

Hodně se spoléháme na oči, ale jiné smysly mohou mít ještě delší a lepší paměť. Vůně už
jsem tu jednou zmiňovala. Ale na adventní očuchávání skořice a františků je ještě brzo.
Dalším velkým nositelem vzpomínek je chuť. „To je jako od maminky.“ A i člověk, který už
měsíce neví, kde je a kdo je, najednou poznává tu chuť, usmívá se, zase cítí na jazyku dětství.
I mně se nedávno povedlo vyvolat vzpomínku jídlem. Po pár soustech mi vyhrkly slzy.
Dojetím i pálivostí. Vzpomínka byla „jen“ patnáct let stará, ale i tak jsem se najednou octla o
značný kus života zpět.

Někdy tradice začít musí. Jako když jsme před lety ochutnali v lánském muzeu koláčky. Ty
miloval TGM a vůbec jsme se mu nedivili. Od té doby je děláme v rodině také. A vždycky si
vzpomeneme, jak jsme si je dávali poprvé a přenese nás to nejen pár let zpět, ale i do první
republiky. A že to už je let. Sto. Někdy mě napadne, co bude za dalších sto let. Ne že bych si
myslela, že tu ještě budu strašit. Ale co tady po nás zbude. Jestli tady bude stát náš dům.
Jestli se na nás bude vzpomínat a jak. My říkáme jedné místnosti krejčovna, ačkoliv tam
máme věci na zahradu. Ale podle pamětníků tam měl kdysi místní krejčí dílnu. Kdo tam asi co
bude mít v roce 2118? Budou tomu ještě říkat krejčovna? Nezapomenou?

Vzpomínám i modernějším způsobem. Na sociální síti. Tam mě kromě plánování budoucích
aktivit baví nejvíc právě vzpomínky. Baví mě, jak se některé situace tradičně opakují. Baví mě
vidět, jak lze udržet dávná přátelství i na tisíce kilometrů daleko. Baví mě sledovat, jak děti
rostou. Snažím se nevidět, jak stárneme. Vidím, že někteří už mezi námi nejsou. A na ty si
zavzpomínám. I během roku. A v dobrém. Na babiččiny buchty. Na dědův humor. Na
bratránkovu chuť na čokoládu. Na chuť do života.

Nezapomeňte vzpomínat, nejlépe v dobrém!

Text a foto: Tereza Cimburková

www.terezacimburkova.cz