KVĚTEN - jak jinak než o lásce?

KVĚTEN - jak jinak než o lásce?

Láska kvete v každém věku. V každém roku, v každém měsíci. A v tomhle zvlášť. Přestože se nekonají skoro žádné svatby. Protože je KVĚTEN.

Ale proč se taky rovnou brát. Hlavní je mít rád. Protože bez lásky je život děsně těžkej. Štěstí je, že myšlenkově svobodný člověk může milovat cokoliv od pejska, přes vaření až po horkou vanu. Můžeme mít rádi aktuální trendy, můžeme mít rádi retro a můžeme mít rádi naprosté nezařaditelno. Hlavní je ten pocit. Pocit, který naplní srdce tak, že má člověk pocit, že nic víc než tenhle pocit už se tam snad ani vejít nemůže. Ale může.

Moudrá a láskyplná Matka Tereza říkala, že mnoho lidí touží po kousku chleba, ale mnohem víc jich touží po malém kousku lásky. A to se pohybovala mezi těmi nejchudšími a nejubožejšími. Proto je potřeba vážit si každého kousku srdce, který nám někdo dá. Na lásce je krásné i těžké, že nevíme, kam povede. Může směřovat i špatným směrem. Ale jak se zpívá i cesta je cíl a i špatný směr nás někam dovede. A třeba i na správné místo.

Správná láska je z počátku slepá. Někdo sundá růžové brýle po pár měsících vztahu, někomu to trvá roky, někde ta milá zaslepenost vydrží dokonce celá desetiletí. Pak je otázka, jak s tím ti dva naloží. Jestli realitu ustojí a jak. Nakolik bude láska silná i po tomhle prokouknutí. A(le) není novinka, že stejně jako květy, tak i láska nejen kvete, ale i vadne. Někdy vadnutí není ani znát. Jindy nevydrží ani od maturitního plesu do maturitní zkoušky.

V květnu je myšlenka na maturity celkem častá. Ale tuhle myšlenku nemá rád asi nikdo. Ani maturanti, ani učitelé. Možná jen mladší spolužáci, kteří díky tomu mívají ve škole trochu volněji. Ale i v nich přeci jen klíčí semínko jistoty, že i je to za pár let či napřesrok čeká. Jdou se podívat na potící se předskokany a dojde jim, že navzdory volnu také nemají tuhle zkoušku dospělosti rádi. S maturitou je to jako s láskou. Někdy to vyjde. A někdy ne. A i tady záleží na snaze i na štěstí.

V čase maturit bývá ve výsledku a před výsledky většinou nejvíc vynervovaný rodičmaturanta. Proto není vůbec od věci, že druhá květnová neděle patří oslavě matek. Láska mateřská totiž patří k nejsilnějšímu citu, jaký existuje. Pokud totiž chceme mít (téměř stoprocentní) jistotu, že nám růžové brýle zůstanou po celý život, je nejlepší pořídit si dítě. Nebo psa. To jsou objekty, na které se realita a prozření většinou nevztahuje.

Ať už jako rodič nebo jako páníček, v tomto vztahu je láska zcela bezbřehá a navěky slepá. A někdy i hluchá. Je jedno, jestli rozkouše boty nebo neudělá maturu napoprvé. Ani napodruhé. A když se musí ženit moc brzo. Nebo se nechce vdávat ani v pozdním věku. Hlavně, že jsou dítka spokojená. A je jedno, jestli je jim dvacet nebo čtyřicet. Nebo šedesát. Tahle láska prostě nikdy neuvadne. Naštěstí.

Kéž Vám láska ke komukoliv a čemukoliv kvete, přeje redakce!

Text a foto: Tereza Cimburková