Lásky plný trénink

Lásky plný trénink

Třešně nám vykvetly uz v dubnu, snad jste se stihli políbit pod rozkvetlým stromem v předstihu. Letos jako by spousta věcí byla v předstihu. Tulipány vylezly dřív, točenou zmrzlinu jsme si dali dřív, venkovní sezónu jsme zahájili dřív. Uvidíme, kdy vykvetou růže, uvidíme, kdy napadne sníh. Ale zatím se ještě držme jarního květu. Převažuje žlutý, modrý a červený.

Nevím, jestli tak výrazně po zimě svítí jejich barvy každý rok nebo letos o něco víc (a dřív, také v předstihu) svítí slunce. Nevzpomínám si, jestli se tomu každý rok tolik divím. A nejenom já se divím. A nemusí se to týkat jen barev, počasí a zahrad. „Já z tebe vykvetu!“ Ano, to je ta pravá věta nejen pro barevné jaro. Je to věta, která je typická pro tak výrazný vztah, jakým je vztah sourozenecký.

Než totiž z trapného (tj. staršího) nebo otravného (tj. mladšího) sourozence vyroste parťák, projdou si ti dva náročným časem. Ač to má každý trochu jinak, nevyhne se střetům snad nikdo. Protože sladit dvě individuality nebývá snadné. Ve dvou je demokracie vážně náročná, až nemyslitelná. Zvlášť když s tím někým sdílíte koupelnu, pokoj, rodiče. Je nutno přistoupit na kompromisy. Ale ty jsou těžké i pro dospělé, což teprve pro děti.

Běžné jsou dohady typu: „Já to nebyl, to ona!“ Následuje „Néné, já ne, to on!“ (ve většině případů spíš „von“ a „vona“) a takhle by to mohlo jít donekonečna. Otázka je, jestli rodič musí být vždycky soudce. Nemusí. Možná i proto, že nechce soudit žabomyší spory. Nejen že jsou úmorné, ale fungují vlastně jako skvělý životní trénink. Naučit se vycházet s ostatními. Naučit se vstřícnosti a naučit se občas moudře ustoupit. Naučili jsme se to?

Co člověk to individualita. U dětí to platí o to víc, že jsou ještě nezpracované. Jsou přímočaré, upřímné a chtějí spravedlnost. Ne náhodou zní nejčastěji při debatách (a výtkách či trestech): „To není fér!“ Často se sourozenci na ničem neshodnou – od oblíbeného televizního pořadu, přes názory na úklid až po světlo a teplo v pokoji. Je těžké jim vysvětlit, co je fér a co je kompromis, když to nevidí ani u dospělých. Naštěstí, jako u všeho, existují výjimky.

Někdy může být třeba takový obyčejný projev lásky impulsem k lehké žárlivosti, následovaný nečekaným vyznáním. Když jedno dítě řekne: „Ty jsi moje milovaná maminka.“ Druhé hned zpozorní a běží se taky pomazlit, i když už je odrostlejší nebo není tak sdílné: „Je i MOJE!“ No a je to, máte nečekaně nejkrásnější dárky ke Dni matek. Protože matky jsou skromné. A ještě na jedné věci se sourozenci téměř s jistotou shodnou.

Je to právě na opačné straně vyznání této lásky. To když je rodič naštve. Jedná se o takové to sourozenecké sepjetí proti rodičům. Na to když dojde, mělo by to být k radosti. Ne proto, že je rodič aktuální protivník, ale protože se jim to jednou bude hodit. Držet spolu a podržet se navzájem proti opravdovému protivníkovi. A vážit si těch, kteří při vás stojí, když o něco jde.

Mějte měsíc plný kvetoucích vztahů!

Text a foto: Tereza Cimburková

www.terezacimburkova.cz