LISTOPADOVÝ NADPIS RYCHLE A ZBĚSILE – SLUŠNĚ A ZDVOŘILE

LISTOPADOVÝ NADPIS RYCHLE A ZBĚSILE – SLUŠNĚ A ZDVOŘILE

„Zkulturni se,“ kárá maminka dítě s povytaženým trikem a rozcuchem na hlavě. „Ty ses teda upravil,“ podivuje se žena, když manžel přijde po zapíjení kamarádova prvního vnuka z hospody. „Hoď se do gala,“ pobízí dívka svého hocha a mává lístky do divadla. Kdysi měli lidé běžné oblečení a oblečení na neděli, do kostela, na lepší. Později to lepší zůstalo do divadla. Dneska už není výjimka, že i do tradičního divadla někdo vyrazí v džínách. Otázka je, kam to bude pokračovat dál. Děsím se, protože současná móda mládeže má podobu tepláků. Ale na druhou stranu. Víte, odkud se vzalo dnešní běžné denní oblečení neboli džíny?

Původně se jednalo o pracovní kalhoty a jako běžná součást oblečení se dostaly do šatníků až v 50. letech. Džíny byly patentované už v roce 1873, takže trvalo skoro sto let, než se od praktických kalhot pro zlatokopy stal módní trend. Takže tepláky jsou vlastně džíny dneška, zdá se. Třeba budou také za sto let kultovní. Nebo kulturní. Jestlipak už si někdo nechal patentovat i tepláky? To nevím, nemám patent na rozum. I když občas rozumy trousím, kudy chodím. Ale co mi nejde na rozum, to je pořekadlo „Šaty dělají člověka.“

Něco na tom bude. Ví to i sama příroda, která je – jak známo – nejmoudřejší. Podívejte se na stromy. Jak jim opadají listy, už je těžké poznat, co jsou zač. A v sauně také nepoznáte, jestli je ten naháč vedle vás manažer nebo bagrista. Je fakt, že první dojem a to, jak člověk vypadá, udělá hodně. To by se nemělo podceňovat, ale zároveň ani přeceňovat. Chce to občas použít selský rozum. A nenechat se oklamat. Vždycky mi budou milejší slušně zdravící kluci v teplácích, než nadávající hulváti v obleku.

Ona není zas tak dlouhá cesta od tepláků k obleku a stejně, stejně tak se někdy i kravaťáci dostanou nakonec do tepláků. A můžou být i značkové, jde především o to, jestli je dotyčný nosí na svobodě nebo ne. Jestli pod všemi těmi hadry je nebo není slušný člověk. Slušnost, to je vlastně můj jediný výchovný cíl. A v dnešní době dost těžký, protože na každém rohu číhá neslušnost a neslušné chování se zdá v současné společnosti jako zcela běžné a každodenní. Slušnost jako by se stala sváteční záležitostí. Ale to nesmíme dopustit. Je to sice náročný boj, ale nevzdávejme ho. Ať se nám daří slušně každý den.

Slušně to letí, takže pravé sváteční chvilky máme před sebou. Do kostela už se dnes tolik nechodí. A když ano, tak je tam děsná zima, takže je to spíš na slušivý kabát a pod ním klidně i ty tepláky. Do divadla se ještě tak nějak většinou strojíme, ale také to není pro všechny žádná pravidelná jistota. Ale kam se, myslím, strojí všichni, to je pod Stromeček. Už je listopad, takže tímto prolomuji mlčení ohledně předčasného řešení Vánoc, protože k těm patří advent, který se blíží a my se můžeme svátečně strojit i na adventní neděle. Protože hned budeme mít lepší nápadu, hned bude vše slavnostnější a uhlazenější a přívětivější. A to vše jde ruku v ruce se slušností.

Krásné časy v pohodlí domova i v kulturní eleganci.

Text a foto: Tereza Cimburková

Více počtení a kniha s fejetony na: www.terezacimburkova.cz