… a prasátka zabijou papaláše

… a prasátka zabijou papaláše

Zatím však ještě papaláš zabijí prasátko. To však není pro současnost signifikantní. Důležité je, že k smrti smrtí vyděšený lid je svědkem nejdražší epochální volební kampaně jaká doposud na planetě neměla obdoby. Jsme nejen vystrašenými svědky, ale jak tak bojácně civíme, potečou z našich kapes štědré sponzorské dary všem mocichtivým dobroserům, co si nechali pazoury přilepit k posledním veslům potápějící se pramice.

Správci veřejných financí pořádají dobrovolně spasitelné sbírky pro potřebné a Andy rozhazuje miliardy. Jenže můj (ne)selský rozum nedokáže odhadnout kde. Týdny jsme se dusili, a budeme dusit dál, rouškami z moci úřední, co jsme si sami ukutili. Lízali jsme obrazovky televizí, abychom se dozvěděli, co můžeme nebo vlastně nemůžeme. Vždy nám bylo doporučeno, že si máme vylízat svůj selský rozum. Vždyť vděčni svým vojevůdcům neustále nad něčím vítězíme. Ministři a jejich předsedové nás, lid vyděšený, ujišťují, že nikoho nenechají na holičkách, neustále kličkují a mění rozhodnutí z minuty na minutu dle preferencí a občane použij si vlastní selský rozum. Epidemiolog snad poradí. Bohužel nejsem sedlák, tak tomu moc nerozumím.

Kulturní fronta se uchýlila do ilegality, kde na sebe nabalila všechen kal ze dna a migruje ze svých obýváků do našich pokojů. Vrcholoví sportovci pláčou na cizích hrobech. Milované retro a virtuální realita doby nám ještě dá sáhnout na fundament, uzraje čas a milá selská prasátka zabijou svého papaláše.

Jiří Hokův