Přiznej barvu

Přiznej barvu

Končí sněhobílé období. Aspoň v představách, protože zimu si všichni představujeme bílou jako sníh. Popravdě je většinu zimního času většina našeho území spíš dohněda, ale to už by nebylo tak ladovsky poetické pojetí. Ať bílá či hnědá, je zima spíše jednobarevná. Uvědomujete si to nadšení, když jen zasvítí slunce? Nejen po jeho zahřátí, ale i zbarvení potěší.

Možná i proto se tolik lidí tolik těší na jaro. Nejen že bude tepleji, ale bude i barevněji. První jsou sněženky, které jsou jako vyslanci jara velice opatrné. Statečné, že vylezou, ale barevně velice opatrně. Přináší do malobarevnosti první čerstvou zelenou. Proto je tak nadšeně vidíme a vítáme. I když jsou jen lehoučce barevné, jsou skutečným poslem jara. I když ještě někdy zapadají posledními záchvěvy sněhu. Možná proto ještě tou barvou šetří.

Abych přiznala barvu, já osobně vidím březen dokonce ohromně barevný. Jako novou sadu pastelek. Jásavý jako když vylétnou desítky balónků k nebi. Divoký a veselý jako ten nejpovedenější a nejzábavnější mejdan. Zřejmě je to kromě rozjasňující se přírody ovlivněno tím, že mně se právě v březnu život vybarvil hned dvakrát. Jednou to bylo dorůžova a jednou do bleděmodra. A díky tomu mám život tak barevný, jak jsem si neuměla představit.

A tak při aktivitě zvané mateřství střídám růžové brýle různých odstínů, někdy vidím rudě, často zelenám strachy, taky občas blednu přejícnou závistí – to třeba když vidím ohebnost, jakou už moje tělo odmítá přijmout za své nebo geniální jazykohrátku, která nenapadla mě jako první. A mateřská pýcha, no řekněte: je někdo barevnější a pyšnější než páv? Ano, jsou to zlatíčka, což je vítězná tečka za širokým rozsahem barev téhle specifické lásky.

Do barev samozřejmě patří i černá. Stejně jako do života. Ať už jako temná dáma, znázorňující naše těžké chvíle, nebo jako nesmrtelná módní ikona. Černá barva se skvěle kombinuje. Skvěle vypadá snad s jakoukoliv jinou barvou. Mám ráda i její světlejší kamarádku šedou (odstíny neřeším), ale jsem šťastná, že už nežijeme v šedi. Nemusíme v ní žít. Pokud nechceme. Někdy je to ale přeci jen s tím přebarvováním už příliš.

Až oči přecházejí. Ale pořád je lepší možnost mít nevkusně barevný panelák než povinnost mít šedivý panelák. A to nic proti šedivé jako takové! Ta třeba s růžovou vypadá bezvadně. I když už vám není osm. Barevnost a rozmanitost je potřeba. Jen škoda, že spousta lidí nevidí barvy tam, kde jsou. A tím se ochuzují. A naopak mnozí moc řeší barvy, které podstatné nejsou. A tím se shazují.

Mějte měsíc i život plný barev na přání!

Text a foto: Tereza Cimburková

www.terezacimburkova.cz