Aby nepršelo, aby bylo teplo, aby nebylo vedro, aby dobře vařili…

Aby nepršelo, aby bylo teplo, aby nebylo vedro, aby dobře vařili…

Abychom si odpočinuli, to bychom měli. Letos nám s osudím poukazů na dovolenou a našimi sny řádně zatočili všichni hygienici a politici, podpořeni médii všeho významu a nakonec i my sami. Mám jednu známou, která rok co rok spoří a vede maxi asketický život, to jen, aby si mohla dovolit tu nejexotičtější destinaci. To jen a jen proto, aby její bývalý viděl, aby záviděl, aby puknul pokud možno hned. Tak a ne jinak je to každou sezónku. Nedávno jsem s tím bývalým seděl náhodou na pivu a situace nahrála tomu, že jsem se zeptal, jak čumí, kam ta Jarča jezdí odpočívat. Chvíli koukal, a když už jsem čekal ten pravý výbuch závisti, řekl:“Vůbec netuším. Na Šumavu k ségře?“ Ty vole, to nemůžu Jaruně říct. Určitě by se na Sejšilách složila. Jak tak pozoruju okolí, všichni letos jeli, kam nechtěli a nejeli, kam chtěli. Tedy kromě Jaruny, ale ta nejezdí odpočívat, ta se jezdí pomstít. Tedy všichni, co jeli jinam, než měli namířeno, jsou nadmíru spokojeni (alespoň dle socialsítí), třeba proto, že poznali jiné, než poznané. Svět cestovatelský, zdá se, už nebude dlouho takový, jaký byl před virózou, a my jsme si naordinovali duševní hygienu, kterou nám žádný pán nenařídil. Jestli se zato někdo stydí, ať si nasadí roušku k nepoznání. Tak hezkou dovolenou všem, ať už jste kdekoliv. Jiří Hokův